Zelený čaj, černý nebo třeba bílý, všechny mají stejný základ, stejnou rostlinu, kterou je Čajovník Čínský - Camellia Sinensis. Někoho to možná v první chvíli překvapí...
Jak je to možné, když každý čaj chutná i vypadá jinak?
Je to dáno mnoha faktory. Vše začíná již u samého pěstování, záleží na půdě, kde se čaj pěstuje i na tom, co je v jeho okolí za další rostliny, jaké je podnebí. Dalším faktorem je to, jak se o čajová pole starají, kdy je sklízí a následně, jak s čajem dále pracují. To vše ovlivňuje výslednou chuť i vzhled čajů.
Na světě existuje tedy pouze jedna rostlina, ze které vznikají všechny čaje rozličných chutí, vůní i vzhledu.
Čajovníky jsou stálozelené keře se zelenými lístky. Keře mohou dorůstat různých rozměrů, až do výšky 15 m někdy i více. Mohou se dožívat také různého stáří, někdy se hovoří i o mnoha staletých keřích k jejichž výslednému čaji se ,,obyčejný" člověk nedostane.
Čína a Japonsko 
Historii zeleného čaje najdeme v Číně, někdy v roce 2737 před naším letopočtem. Později se čaj začal více stávat součástí čínské kultury a to i mezi ,,obyčejnými lidmi". Do Japonska se zelený čaj dostal z Číny, někdy kolem 8. století. Pěstovat se ale pravděpodobně začal až díky mnichovi Eisaiovi, který v roce 1191 dovezl do Japonska semena čajovníku. Mnich poté semena zasel a rozdával a učil o pozitivních účincích zeleného čaje, které souvisely i s dlouhověkostí a čaj pomáhal při meditacích. Čajová kultura se dále rozšiřovala i v Japonsku. Nejdříve zejména v bohatších vrstvách, později i mezi další lidi. Taktéž se začaly tvořit čajové obřady a čaj se začal mlít na jemný prášek - matcha.
Anglie
Překvapivě se zelený čaj později (1715) vyvážel i do Anglie, kde se stal oblíbeným nápojem. Angličané však chtěli vlastnit čajové plantáže a jejich touha vlastnit receptury a dozvědět se více o čaji, nakonec vedla k tomu, že si založili vlastní plantáže v Indii, kde začali pěstovat Assam. Později se jim podařilo dostat do Indie i Čajovník čínský a zelený čaj proměnili na černý (prochází procesem fermentace).
Proces zpracování
Po natrhání se zelenému čaji musí zastavit proces fermentace, který začíná v listech v podstatě hned po utržení.
Čína
V Číně se to dělá tak, že natrhaný čaj dají na ocelové pánve nebo do kovových bubnů a ,,praží" ho nad ohněm. Oheň se nedotýká čaje. Poté se čaj několik hodin suší, obrací a oddělují případně od sebe. Nakonec se listy rozdělí a svíjí je, dle typu čaje a poté se ještě roztřídí.
Japonsko
V Japonsku se čerstvě natrhaný čaj dá nad páru po dobu 30 sekund, poté se suší foukáním horkého vzduchu, celou dobu se lístky protřásají. Další součástí postupu je lisování. Čaj se suší poměrně dlouho, dokud se z něj nedá pryč skoro veškerá vlhkost. Nakonec se lístky dál zpracují, buď se nalámou nebo svinou, podle typu čaje.
Černé čaje
Po utržení zelených čajových listů v nich dochází k procesu fermentace, která se právě u zelených čajů zastavuje buď párou nebo horkým vzduchem. U černého čaje se tento proces nezastavuje, proto nemá černý čaj téměř žádné zdravotní účinky a taktéž má jinou chuť i vůni. Obsahuje také o něco více kofeinu, než zelené čaje. To je dáno tím, že zelené čaje obsahují třísloviny - polyfenoly, které se s kofeinem uvolňují do těla postupně a trochu ho brzdí - proto energie ze zeleného čaje trvá déle a je pozvolnější.
Chutě čajů
Chutě čajů jsou různé i pokud se jedná o stejný druh čaje se stejným názvem. Záleží na více faktorech, které chuť ovlivňují. Je možné, že Vám jedna produkce nebude chutnat a vyzkoušíte jinou a ta Vám zachutná. Určitě je škoda házet všechny čaje do ,,jednoho pytle", případně na ně zanevřít, kvůli pár špatným pokusům. Říká se, že k zeleným čajům se musí člověk propít a něco pravdy na tom bude. Pití zeleného čaje a jeho učení není možná pro všechny, ale je to hodně zajímavá cesta, na které se toho můžete hodně naučit.
Naše japonské čaje jsou chuťově jemnější, vybírali jsme je tak, aby si na nich pochutnali začátečníci, ale i mnohaletí milovníci čaje a této kultury. Přejeme Vám dobrou chuť.